 |
|||||||||||||
 |
|||||||||||||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||||||||
| O upřímném projevu a naplněném klubu
Robben Ford Band, Jan Kořínek feat. Sharon Lewis - 18.10.02, Lucerna Music Bar, Praha |
 |
||||||||||||
 |
|||||||||||||
 |
|||||||||||||
 |
|||||||||||||
 |
|||||||||||||
 |
|||||||||||||
| Organizátoři z Pohyblivého klubu Joe`s Garage po necelém roce opět navázali na řadu koncertů v rámci Prague International Blue Night. Pokud si tedy ještě vzpomínáte na loňské vystoupení Micka Taylora, musí být hned jasné, že pořadatelé slůvko “international” neberou na lehkou váhu a letošní ročník to zatím jenom potvrzuje. Roli předskokana na sebe vzal Jan Kořínek & Groove s hostující chicagskou zpěvačkou Sharon Lewisovou a nebudu to zapírat, už jsem je viděl třeba na Blues v lese II nebo Blues v lese III v malinko suverénnější formě. Možná sehrál roli větší pocit odpovědnosti, aby byl jejich výkon důstojným naladěním na Robbena Forda. Takové úloze stejně nakonec bez debaty dostáli a hráčské dovednosti s nedocenitelnou zkušeností Vladimíra Gumy Kulhánka ještě podtrhla zpěvačka Sharon Lewisová. Poutala na sebe pochopitelně sice více pozornosti, ale stále v únosných mezích. Přibližně po pěti skladbách odcházela kapela z pódia doprovázena velkým všeobecným potleskem. Hned jak skončila třicetiminutová přestavbová pauza, dokráčel s kytarou přes rameno usměvavý Robben Ford a nekompromisně bez velkých úvodů vše s kapelou odstartoval úvodní skladbou Up The Line, z jeho letošní poslední desky Blue moon. Od prvního úhozu do strun jsem si začal uvědomovat, že zmínky na plakátech o jednom z nejlepších kytaristů současnosti budou pravdivější, než jsem si byl schopen připustit. Následovaly na přeskáčku Indianola, Tired of Talk, Good Think nebo Help the Poor. K všeobecnému bravurnímu výkonu spojeného navíc s dávkou civilního vystupování jednoznačně obrovskou měrou přispěli spoluhráči – Tom Brechtlein na bicí, na basu Roscoe Beck a saxofonista Bob Malach, místo dopředu avizovaného klavíristy Neila Larsena. Když jsem pro charakteristiku této čtyřčlenné skupiny použil výrazu civilní vystupování, dalším musí být střídmost a sympatičnost. Žádné hvězdné manýry opravdu nečekejte, muzikanti byli po celou dobu naprosto uvolnění. Robben Ford není typem kytaristy, alespoň na koncertě tomu tak bylo, který se upjatě drží ortodoxních jazzových postupů, písně (nejen) z nového alba jsou mnohem více koncertní, od základů spíš rokenrolové. Když k tomu připočtete průzračně čistý a ostrý zvuk fordových kytar, případně doplněný “kvákadlovou” improvizací, nezbývá nic jiného než zatajit dech a s napětím poslouchat. Lídra skupiny doplňoval stejně zdařile druhým hlasem baskytarista Roscoe Beck a nebylo také na škodu se hlouběji zaposlouchat do extenzivního souzvuku kytary a Woodfordova saxofonu. |
|||||||||||||
 |
|||||||||||||
 |
|||||||||||||
 |
|||||||||||||
 |
|||||||||||||